Roland Omnès, Luboš Motl
V posledním desetiletí byl učiněn významný pokrok vstříc konsistentní a úplné reinterpretaci kodaňského výkladu (Nielse Bohra a jeho přátel), to jest interpretaci skládající se z formulace experimentálních aspektů fyziky v základním formalismu; konsistentní jest, je-li zbavena vnitřních protimluvů, a úplná, umožňuje-li přesné předpovědi všech experimentů. Hlavní kroky souvisí s dekoherencí, zabraňující makroskopickým stavům v míchání se do lineárních superposic, dále s Griffithovými historiemi popisujícími vývoj kvantových vlastností (properties) a logické struktuře pro práci s nimi a také s určitým pokrokem v semiklasické fyzice, umožněným novými metodami. Hlavním výsledkem je teorie jevů (phenomena), klasicky smysluplných vlastností makroskopického systému. Konkrétně ukazuje, kdy a jak funguje determinismus. Tato teorie je schopna poskytnout deduktivní základnu pro teorii měřění, která nyní zastřešuje případy, jež byly předkládány jako protipříklady proti výkladu kodaňské školy. Tyto teorie jsou popsány společně s jejich aplikacemi na některé klíčové pokusy a s některými důsledky na epistemologii, společně s anglickou versí tohoto úvodu v Reviews of Modern Physics, svazku 64, čísle 2 z dubna 1992, autor se jmenuje Roland Omnès.