Kliknete sem pro zruseni ramecku
Stahnete si novou verzi Netscapu kliknutim na N-draka.
ENGLISH VERSION not yet available.
Fotku zvetsite kliknutim.
Jako kazdy rok, i v roce 1999 se konala letni skola casticove fyziky TASI.
A stejne jako ve vetsine pripadu to bylo v Boulderu v americkem state
Colorado. Ucastnici kazdy den vyslechli priblizne pet prednasek, a to
nejen
o rozmanitych aspektech teorie strun, ale take o casticove fenomenologii a
dokonce i o experimentech. Na skupinove fotce vidite radu znamych tvari
ze sveta fyziky a take radu mych kamosu z Colorada.
| |
 |
Boulder je zasazen do malebne krajiny Skalistych hor a krome fyziky jsme
meli prilezitost venovat svuj cas i vypravam do prirody a take
zranicim. Jednu takovou vidite na fotce vpravo. Opekalo se a jedlo se tam
hodne masa a pilo se pivo, vino a dalsi tekutiny, co jen srdce racilo.
Na teto fotce se mne podarilo schovat tak, ze temer nejsem videt. Vlevo u
stolu se usmiva Tuan z Vietnamu a hned za nim
Katja, manzelka Eduarda Limy z Brazilie,
ktereho vidite hned vedle. Vpravo se nad stul naklani "nihao" z Ciny
v sedive kosili.
 |
Na fotografii vlevo uz vidime okamzik odpocinku pri jednom z mnoha vyletu
do Rockey Mountains. Postava stojici vpravo ode me je Veronika Hubeny,
fyzicka a dcera kdysi ceskeho astronoma, jehoz rodina utekla do USA uz
davno za totality. Pri jednom z vyletu jsme prochazeli zasnezenymi kopci a
museli jsme prekrocit i reku. Vymyslel jsem strategii "zuj se a prejdi
suchou botou", kterou ode mne mnoho kolegu okopirovalo. Byla to ale pekna
ledarna. Vsude kolem snih a my si vykracujeme jako v lete.
| 
|
Vpravo jsme se viditelne priblizili vrcholu, ktery byl asi 3000-4000 metru
nad
morem. Bohuzel se mne popletly udaje ve stopach a v metrech, a proto jsem
si ani jedno cislo nezapamatoval poradne. Parta lidi uzavrela sazku, ze
dokaze vybehnout na ten zdanlive malinky kopecek za mnou a za Tuanem
za ctvrt hodiny. Vyhrali, protoze ten kopecek je v podstate opravdu
malinky. O par hodin pozdeji jsme se museli prodirat po dukladne
zasnezenem
svahu a pekne to klouzalo. K ohrozeni zivota ale nedoslo, na rozdil
od roku 1992, kdy jsem v Norsku na zledovatelem svahu uklouzl a ritil se
asi 50 metru nekontrolovatelne dolu. Nakonec jsem si tehdy spravne vybral
smer, kde mam klouzacku ukoncit, a skoncil jsem jen s lehkymi odreninami
(a dva dny jsem necitil dlane, kterymi jsem se snazil brzdit).
 |
Pri narocnem vyletu do vysokych hor se spotrebovava rychle energie, a tak
je obcas treba jeji zasoby doplnit. Pokud si pamatuji, nevzal jsem si
tehdy na cely den nic k jidlu a k piti, ale dokazal jsem si neco
vyzebrat a vydelat si take nejakou tu pozivatinu tim, ze jsem nekomu nesl
batoh. Vlevo na fotce je Tuan, vpravo ja a veprostred Jurij Cepelev? Snad
ano...
Ponevadz mam nejake fotky, ktere nechci mazat, chci se blize zastavit u
jednoho fenomenu z TASI-99, konkretne u Nadiji Tkacukove z Ukrajiny. Na
skupinove fotce ji vidite jako treti zleva ve spodni rade. Je treba rict,
ze tato arogantni obcanka byvaleho Sovetskeho svazu v sobe ma neco
pritazliveho. S fotkou vpravo nemam nic moc spolecneho.
Nadija se zacala ucit anglicky pouhych 8 mesicu pred TASI v okamziku, kdy
prisla studovat na Pensylvanskou statni univerzitu, presto mluvila celkem
prijatelne. Sovetsky prizvuk ale skryt nemohla. Navzdory tomu mela dost
sebevedomi, aby neustale ryla do me anglictiny, ze pry ona se alespon
snazit, ale ja sa vubec nesnazim. Nadija rada rypala do mnoha, ale me si
opravdu oblibila. Na fotce vlevo ji vidite s jejim konem Malysem.
Tento rozkosny zivocisny druh neopustila ani v USA.
Take rada kritizovala moje obleceni. Nekteri jeji rany prijimali jako
Jezis Kristus. Dostali-li ranu na jednu tvar, nastavili druhou. Tak
napriklad Tomeu Fiol (na skupinove fotce v dolni rade uplne vpravo), s
nimz jsem mel spolecnou kancelar na Rutgers, ji
jednou vyzval k tanci, nacez mu Nadija odpovedela "Proc bych mela tancovat
s Tebou, kdyz je kolem tolik hezkych hochu?". Tomeu to prijal tak, ze ma
Nadija pravdu. Ja se ale nikdy nedal, a tak to u obedu a u veceri casto
velmi jiskrilo.
Nadija odjela z TASI o tyden drive, parkrat jsme se setkali v mistnosti s
pocitacem Apple, na kterem jsme se predhaneli ve hre Nanosaurus, ale
teprve az posledni den jsem dosel k tomu, ze si nase vztahy musime
ujasnit. Vyjasnili jsme si, co bylo v pozadi naseho vzajemneho skadleni, a
tak se louceni neobeslo bez nekolika slz. Detaily jsou tabu.
