Kliknete sem pro zruseni ramecku
Stahnete si novou verzi Netscapu kliknutim na N-draka.
ENGLISH VERSION not yet available.
Fotku zvetsite kliknutim.
Jak jsem malem prisel o majetek kvuli foceni
Sarka Malkova dostala ke konci
meho
posledniho roku na matfyzu
ztresteny napad, ze si nas vyfoti. Neni treba rikat, ze jsem se zuby
nehty branil, ale asi znate divci trpelivost.
Na fotce nahore uz vidite prvni momenty v jidelne menzy 17.listopadu,
kdy drzela v ruce fotoaparat.
Snazil jsem se ji zarazit, ale nepovedlo se to.
O tom nakonec svedci take vsechny dalsi fotky, ktere po veceri nafotila.
 |
Po veceri jsme vyrazili do tesneho okoli koleje. Sarka jako fotografka
si nas (to jest me,
Roberta Babilona vlevo a Mirku Palkovou uprostred) vycvakla
v travnatem prostredi nad kolejemi. Mimochodem, kolejemi v tomto textu
neminim zelezne tycovite parovane objekty, po nichz se pohybuje vlak,
ale betonove krychlovite parovane kusy panelu, ve kterych se chovaji matfyzaci.
Fotoaparat pujcila i Mirce, a ta realizovala dalsi snimek ve slozeni
Robert, Sarka a ja. Budova koleji A je ten vysoky kvadr vpravo vzadu,
budova koleji B je analogicky objekt vlevo, ktery je blize fotografce. Prosklena
budova C vpravo s hnedou strechou je menza 17.listopadu.
| 
|
Dostavame se ke klicovemu momentu vecera. Na fotce vpravo vidite, ze
jsme pravdepodobne museli pozadat nekoho dalsiho, aby nas vyfotil vsechny naraz.
Doporucuji kliknout na fotku a prohlednout si detaily, o kterych budu mluvit dale.
Podstatnou veci je bila igelitova taska, ktera lezi vlevo nahore na okraji
zahonku lemujiciho schodiste.
Poradne si tu tasku prohlednete, protoze je to mozna
naposledy. V tomto momentu v ni muzete nalezt zakusky z vecere, telefonni kartu,
kontakt na zakladatele antimaterialismu Yura Loze, ale hlavne moje klice od domu
a bytu v Plzni, od meho pokoje na koleji, od me pracovny vybavene milionovou
vypocetni technikou na Karline a nekolika dalsimi klici...
 |
Nakonec jsem se rozhodl na ty tri minuty,
ktere nam trvalo foceni na volejbalovem hristi,
ponechat tasku na miste. Prece jsme byli pouhych dvacet metru od tasky
a vetsinu doby ji sledovali.
Se Sarinkou jsme vylezli na soudcovsky posed, aby nas nekdo vyfotil.
V momentu stisku spouste jsem si vsiml, ze kolem rohu, kde
lezi taska (viz minuly snimek), nekdo neprirozene prochazi a podivne se naklani.
Vubec me ale nenapadlo z toho vyvozovat nejake zavery.
Asi jste pochopili, proc to takhle rikam. Ano, kdyz jsme se vratili,
po tasce nezbyla ani pamatka.
Asi tak po dvou minutach, kdy jsem nechtel verit, ze se tu opravdu krade,
jsme se zkusili rozbehnout na vsechny strany a zlodeje podle tasky identifikovat.
Ztrata techto dvou minut se ukazala nakonec fatalni. Takze jeste tyz vecer jsem
musel telefonovat do Plzne, aby vymenili zamek (coz se nakonec stalo) a zarizovat
nahradni zpusob zamykani na koleji. Klice od karlinske pracovny
byly nejhorsim problemem, a to tak tezkym, ze jsem se rozhodl ho ututlat.
Nechtel jsem se vzdat a vsadil jsem na duslednou kombinaci psychologicke prace
s kriminalnikem a detektivni cinnost. Myslim, ze me ted chcete prerusit a rici,
jak to dopadlo. Doufam, ze vas konec pribehu prekvapi.
Postupne jsem dosel k jasnemu zaveru, ze zlodejem musi byt nekdo z koleje.
Zacal jsem tedy s lumpem korespondovat pres vsechny elektronicke nastenky
a mailove konference souvisejici s koleji. Opravdu jsem chtel veci vratit,
kladl jsem tedy duraz na to, abych ho nezatlacil do kouta, porad jsem k nemu
pristupoval jako ke slusnemu nalezci atd. Nicmene jsem mezi radkami dusledne
daval najevo, jak opovrhuji zlodeji a jak kruty trest ho potka.
A vite, jak to dopadlo? Mozna mne to nebudete verit, ale po dvou dnech tlaku
jsem anonymne dostal vsechny sve veci do schranky, krome chlebicku s pomazankou.
A pak ze je obet bezmocna...
Jeste se podivejme, jak to vypadalo asi tak po roce, kdy uz
Sarka se samymi jednickami dokoncila matfyz. Pozvala me na svoje
promoce, kam jsem prisel jako trhan a jeste jsem k tomu delal
nehezke obliceje. Snad mne to Karel IV. odpusti.
Pokud ne, tak na teto fotce to uz snad vypada slusneji.
Mimochodem, nezda se vam, ze je Sarka opravdu krasna? Kdyz jsem
dostal tyto fotky z Fermilabu, nevedel jsem dlouho, jestli je
opravdu krasna, a nebo to jenom predstira.
Na tehle fotce se dustojne prochazime Prahou. Zleva vidite
Mirku Palkovou, me, Sarku Malkovou, Roberta Babilona, mnohonasobneho
mistra sveta v reseni logickych uloh, a Sarcinu babicku. Sestry
Alkovy se take trochu rozesly:
zatimco sestra Palkova dodelava diplomovou praci na MFF UK,
sestra Malkova
si vybrala za svoje dalsi
pusobiste
Univerzitu statu Illinois v Chicagu,
snad aby byla blize sestrovi
Arnoldovi Pomposovi,
renomovanemu madarsko-slovenskemu lovci stop skvarku
z MFF UK a
Purdue University.
