Klikněte sem pro zrušení rámečků
Stáhněte si novou verzi Netscapu kliknutím na N-draka. ENGLISH VERSION not yet available. Fotku zvětšíte kliknutím.

Co bychom se báli na Prachovské skály?



Těsně před odletem do USA v roce 2000 jsme s tatím uskutečnili výlet na naši nejvyšší horu, Sněžku (1602m), a do Prachovských skal. Na fotce výše stojíme na hranici s Polským panstvím. Poláci mají i vyšší hory, než je Sniežka, protože se od nich neodtrhli Slováci.



Vezměme všechno ale trochu více chronologicky a podívejme se nejprve na Prachovské skály. Jako děcko jsem byl doslova blázen do písniček Ivana Mládka a jedna z nich je "Co bychom se báli na Prachovské skály, dudláj, dudláj, dá, r'm p'm p'm p'm, do Českého ráje cesta příjemná je, dudláj, dudláj, dá".

"Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá. Spadnete do písku a svou rodnou vísku nespatříte více, dudláj dá." Po Prachovských skalách se procházela i řada umělců a jiných osobností veřejného a kulturního života, podle nichž se dnes nazývají různé vyhlídky a další důležité orientační body. Jsou to ale kusy pískovce - a jak ční pěkně svisle vzhůru.

Občas musíte prolézt stěsnaným prostorem mezi skalami a někdy trochu i zabloudíte. No hlavní je, že jsme se vrátili živí a zdraví zpět a mohli přespat u jednoho soukromého pronajímatele prostor v Podkrkonoší. Na Prachovských skalách nás také mile překvapilo, že tam prodávali opravdové pivo, totiž pivo z Plzně, jak Gambrinus, tak Prazdroj.
Ne každý se narodí jako profesionální fotograf, a tak se občas místo obličeje objeví vedle pohledu na Prachovské skály pouze zdeformované a chlupaté nohy. Na skalách přímo za mnou jsme sledovali i pár odvážných horolezců, horolezkyní a horolezčat, která se tu mohou opravdu ukázat v plné síle.
Vrátíme se ale zpět do budoucnosti. O den později jsme vyrazili na Sněžku, nejvyšší kopec České republiky. V Peci pod Sněžkou jsme museli nejprve zjistit, kudy vede správná cesta. Domorodci nám ale obvykle na otázky neodpověděli, případně odpověděli chybně. "Sněžka, jaká Sněžka?" Nebo: "Jo na Sněžku, to musíte lanovkou nebo úplně opačným směrem, než Sněžka je." Nakonec jsme se tam dostali, jak dokládá tato svačina. Z vrcholu jsme byli dokonce schopni zavolat mobilem.

Abych nemusel tyhle fotky mazat (ani další dvě méně výrazné fotky tady a tady), zařadím je na tuto stránku. V Kalifornii v roce 2001 jsem si vyjel do centra Santa Barbary, spolucyklistka na mě zavolala, že mám něco v nepořádku (šlo o stojánek, který nebyl ve správné pozici), vyklubala se z toho Jessica a detaily ponechám v soukromí.

Pro soukromou potřebu sem však umístím dvě ztřeštěné fotky. Tohle je další z nich. Kdybychom se nejméně jednou snažili, mohli jsme mít z dětské burgerové restaurace nějakou hezkou fotografii. Poněvadž jsme ovšem dělali to, co jsme dělali, máme jen tyhle pitomosti.

Made by
LUMO
Jste právě čtenářem této stránky.
Pondělí, 5.března 2001