Klikněte sem pro zrušení rámečků
Stáhněte si novou verzi Netscapu kliknutím na N-draka.
ENGLISH VERSION not yet available.
Fotku zvětšíte kliknutím.
Co bychom se báli na Prachovské skály?
Těsně před odletem do USA v roce 2000 jsme s tatím uskutečnili
výlet na naši nejvyšší horu, Sněžku (1602m), a do Prachovských skal.
Na fotce výše stojíme na hranici s Polským panstvím. Poláci mají
i vyšší hory, než je Sniežka,
protože se od nich neodtrhli Slováci.
"Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně
špičatá.
Spadnete do písku a svou rodnou vísku nespatříte více, dudláj dá."
Po Prachovských skalách se procházela i řada umělců
a jiných osobností veřejného a kulturního života, podle nichž se dnes
nazývají různé vyhlídky a další důležité orientační body. Jsou to ale kusy
pískovce - a jak ční pěkně svisle vzhůru.
Občas musíte prolézt stěsnaným prostorem mezi skalami a někdy trochu i
zabloudíte. No hlavní je, že jsme se vrátili živí a zdraví zpět a mohli
přespat u jednoho soukromého pronajímatele prostor v Podkrkonoší.
Na Prachovských skalách nás také mile překvapilo, že tam
prodávali opravdové pivo, totiž pivo z Plzně, jak Gambrinus, tak Prazdroj.
Ne každý se narodí jako profesionální fotograf, a tak se občas místo
obličeje objeví vedle pohledu na Prachovské skály pouze zdeformované
a chlupaté nohy. Na skalách přímo za mnou jsme sledovali i pár odvážných
horolezců, horolezkyní a horolezčat, která se tu mohou opravdu ukázat v
plné síle.
Vrátíme se ale zpět do budoucnosti. O den později jsme vyrazili na Sněžku,
nejvyšší kopec České republiky. V Peci pod Sněžkou jsme museli nejprve
zjistit, kudy vede správná cesta. Domorodci nám ale obvykle na otázky
neodpověděli, případně odpověděli chybně. "Sněžka, jaká Sněžka?" Nebo:
"Jo na Sněžku, to musíte lanovkou nebo úplně opačným směrem, než Sněžka
je." Nakonec jsme se tam dostali, jak dokládá tato svačina. Z vrcholu jsme
byli dokonce schopni zavolat mobilem.
Abych nemusel tyhle fotky mazat (ani
další dvě méně výrazné fotky
tady a
tady), zařadím je na tuto stránku. V
Kalifornii v roce 2001 jsem si vyjel do centra Santa Barbary,
spolucyklistka na mě zavolala, že mám něco v nepořádku (šlo
o stojánek, který nebyl ve správné pozici), vyklubala se z toho Jessica a
detaily ponechám v soukromí.
Pro soukromou potřebu sem však umístím dvě ztřeštěné fotky.
Tohle je další z nich. Kdybychom se nejméně jednou snažili, mohli jsme
mít z dětské burgerové restaurace nějakou hezkou fotografii. Poněvadž jsme
ovšem dělali to, co jsme dělali, máme jen tyhle pitomosti.
