Klikněte sem pro zrušení rámečků
Stáhněte si novou verzi Netscapu kliknutím na N-draka.
ENGLISH VERSION is not yet available.
Pro zvětšení na fotografii klikněte.
Podívejte se s námi do Karolina!
Bylo, nebylo, v roce 1348 založil velký král český a císař římský
Karel IV. univerzitu, která dnes nese jeho jméno, Univerzita Karlova.
V historické budově, kterou vidíte na snímku, se konají důležité
kulturní události a setkání.
Na následující fotce už jednu takovou událost vidíme. Banda fyziků právě
pochoduje vstříc pro svůj nově nabytý titul magistra.
Abychom vnesli do věci trochu chaosu, podívejme se na okamžik těsně
po promoci, kde už jeden z nových magistrů stojí se svou sestrou
Hankou a rodiči u sochy na dvorku.
Úplně vpravo vidíte spolužáčka Miroslava Žáčka, za mnou stojí
Mára Ožana, který studuje ve Švédsku. A ještě za ním, to jest na fotce
vlevo, stojí Lukáš Pichl, bez jehož pečlivé pomoci v praktikách a jinde
bych možná tu školu ani neudělal.
Vlevo máte jedinečnou příležitost se podívat do publika v Karolinu,
složeného většinou z rodičů, sester a jiných příbuzných těch, kteří
na rozdíl od nich musí stát.
Všimněte si dokonale znuděných výrazů ve tváři.
Vpravo zachytil fotograf skupinku fyziků těsně po obdržení trubky se semtexem.
Vlevo ode mě je Jaroslav Zamastil a vpravo postupně Samuel Kvasnica,
Roman Ságner (ten nejvyšší), jméno dalšího kolegy jsem zapomněl a Miroslav Žáček.
Dříve než lidé vynalezli motor, používali k pohybu jeho předka,
takzvaného promotora, kterého zachytil lovec okamžiků na snímku vlevo.
Ovšem hned na dalším záběru vpravo vidíte, jak si podáváme ruku
s profesorem Bedřichem Sedlákem, děkanem MFF UK. Tohle podání ruky
trvalo déle než obvykle. S panem profesorem jsme měli pár veselých
příhod, zmiňme aspoň jednu stručnou.
Jednou jsme se spolužačkou
Majkou Pacherovou (dnes Zahradníkovou) šli na zkoušku z fyziky.
Poté, co Majka jako první odzkoušená odešla s trojkou, řekl mně pan
Sedlák: Má hezké nohy, co?
Odpověděl jsem mu, že sice ano, ale že jí dal trojku (takže se
na něho nebudou usmívat). Ale to jsem jí nedal za ty nohy, dodal pan profesor.
Všimněte si také zdeformovaných tváří na okraji snímku. Kromě mého
ksichtu se neortogonální transformaci nevyhl ani obličej Tomáše Zellerina
(zcela vlevo).
Na místo poslední fotky se náhodou dostal okamžik podání rukou
s důstojným panem prorektorem v červeném hávu, který zastává svoji
úlohu asi také díky svým vyspělým hereckým schopnostem.
