Klikněte sem pro zrušení rámečků
Stáhněte si novou verzi Netscapu kliknutím na N-draka. ENGLISH VERSION now available.

Vítejte na oslavě Lumových pátých narozenin!





Ne vždycky jsem vypadalo úplně stejně jako dnes. Tak například asi před pěti roky jsem se narodilo a bylo jsem škaredé jako většina ostatních dětí. Na fotce jsem to nalevo, napravo je moje mátinka. Jmenuje se Jana Motlová, za svobodna Kolihová, narodila se 4.června 1948 a pracuje v knihovně. (Kliknete-li na kteroukoli fotografii, obvykle se vám zvětší.)
Bylo to těžké, býti miminem. Pořád vás nutili kakat, čůrat, ale to asi znáte. Mnozí to prožívají dodnes. Tak kupříkladu republikánského leadera Miroslav Sládka ve volbách volit nebudu. Ptáte se, jak je možné, že tolik lidí bude volit ODS? Pohleďte na fotky a hned jednoho ptáka spatříte.

Na téhle fotce sedím na dopravním prostředku zvaném saně a tatí mě asi právě vozil po Boleveckém rybníku. Na boleváku jsme jezdili i autem, když byl zamrzlý, a občas jsem řídil i já.
Člověk si užil hodně legrace. Jezdili jsme na různá pamětihodná místa a hráli tam různé hry.
Taťka se jmenuje Miloslav Motl a narodil se 27.března 1948. Nyní je podnikatelem v oblasti čistírenství, ovšem vyzkoušel v životě mnoho zaměstnání a na hodně věcí je šikovný. Kupuje si často nové auto, které často uvede do lepšího pořádku než v okamžiku koupě, a prodá ho občas za vyšší cenu. Nyní má asi 38.vozidlo.

Fotka z první třídy


Pokud mě nepoznáte mezi spolužáky, jsem ten vpravo nahoře. Do prvních dvou let základní školy jsem chodil do budovy naproti našemu domu. S partou - hlavně Otou Kasalickým (úplně vlevo pod paní učitelkou Chvojkovou) a Frantou Brantlem (uprostřed horní řady) - jsme chodili po Roudné, která byla naším královstvím. Měli jsme tam bunkry, kouzelné stromy a jiné radosti.
Jednou se potřeboval Ota a Franta vyčůrat. Inu vylezli si na hromadu, aby to šlo důstojněji. Bohužel se objevila parta roudenských Rómů, vedená vagabundem Bugošem, a zajali nás. Stoupli si do fronty a cyklicky prováděli každý z těch deseti na keždém z nás tří hmaty, jako třeba ohníček, buráky apod. Bugoš slíbil, že pustí dříve toho, kdo nebude brečet. Asi po pěti kolech se Ota a poté i Franta rozbrečeli. Bugoš navzdory slibům pustil je dva a mě tam ještě asi hodinu týrali, zato jsem byl druhý den hrdina.
Ota také dostal jednou poznámku do žákovské knížky: Posmívá se Lubošovi, že má malé svaly.
Vlevo mě vidíte vyfoceného s kamarádkou Terezkou kdesi u vody, kde jsme si pouštěli lodičky.

Skončíme opět na oslavě pátých narozenin...


Říkal jsi něco, Alberte, o tom, že Bůh nehraje v kostky? Stačí pohlédnout na experiment, který provádím na fotografii vpravo, a uvěříš, že Bůh nejen hraje v kostky, ale občas je hází i tam, kde je nikdo nemůže vidět. Je to prostě velký komik.


U fotky nalevo, prosím, omluvte sníženou kvalitu. Papírová předloha byla již dosti otrhaná. Co k ní říci? Opravdu nevím...

Uložte si i tuto stránku mezi své bookmarky, možná nebudete litovat.


Made by LUMO Pátek, 5.dubna 1996

Jste právě čtenářem této stránky.