``Žijete?'' ``Jistě.'' ``A co tím myslíte?'' ``Že existuji.'' ``A ne že existuje vaše duše?'' ``Možná, asi ano'' -- to je pravda, vždyť kámen také existuje, a přeci neřekneme, že žije. Je tu něco, co sdílíme s jinými živými bytostmi -- v čem se odlišujeme od kamene. Atomy, ze kterých jsme vytvořeni, vypadají úplně stejně jako atomy, ze kterých je vytvořen kámen. Odlišnost je však v jejich způsobu zapojení do celku -- zatímco u kamene je úloha atomů dosti jednoduchá, není tomu tak u živých bytostí. Vždyť pohyby atomů v lístku na samém vrcholku stromu dosti komplikovaným způsobem závisejí na pohybech atomů v kořenech. Když rozbijeme kámen, kousíčky budou pořád kamínky. Když ze stromu utrhneme lístek, zvadne.
V určitém smyslu není mezi živými a neživými téměř rozdílu -- k vysvětlení života a nás samých lze vystačit se stavebními prvky, které tvoří neživý svět. Veškerý rozdíl, to, čemu říkáme život, je jen věcí struktury, uspořádání. Není nutné zavádět duši jako nějakou nehmotnou substanci.