next up previous
Next: Zkusíme zkoušku Up: Poznáte matfyzáka? Previous: Úvod do matfyzáka

Co je to matfyzák

Matfyzák se na první pohled neliší od ostatních lidí. Má hlavu normální velikosti, jednu, dvě podobné oči, něco kolem dvaatřiceti zubů, dohromady 20 prstů celkem rovnoměrně rozmístěných po těle, myje si nohy a pravidelně chodí na stolici. Ale už při bližším zkoumání můžete přijít na různé odlišnosti. Nejenomže je stále zahloubán do nějakého problému, ale on o ničem jiném nemluví. Občas to dojde tak daleko, že dotyčný klepe na dveře, když vychází na chodbu, nebo po mytí rukou, když zavírá teplou vodu, se polohlasem rozloučí. Nikde nemá stání, stále někam pospíchá. V tom se ještě tolik neliší, ale on tam většinou nedojde. A když si náhodou vzpomene, kam šel, přijde pozdě, ale ani se nesvléká, protože během hodiny zase odchází. Tak se pozná správná matfyzácká přednáška. Každou chvíli někdo vstoupí, sedne si do prázdné lavice, během pěti minut se lavice zaplní, ale dveře ani nestačí zaklapnout, protože si je příchozí podávají s odcházejícími, a tak se prázdné lavice chaoticky stěhují po učebně. Někdy se i jedna dostane do cyklu vícekrát.

Přednášející si této migrace nevšímají a snaží se mluvit hlasitě, aby přehlušili monotónní koncert Brana: ``Vrz, buch, vrz, buch ...'' Někdy se otevřou dveře a vběhne někdo ze zaměstnanců. Přednášející upustí křídu, ``Hned jsem zpátky!'', křičí už na odchodu a s rukama na prsou vyběhne ven. Jaké je pak jeho překvapení, když po pěti minutách kouká na úplně jiné tváře. Zmaten se zadívá na tabuli, kde v nejsvrchnější vrstvě je nedokončená věta nesoucí jasně jeho rukopis. Už s klidem sebere křídu, dopisuje větu a nahlas, aby mu bylo rozumět i přes zvukovou kulisu ode dveří, zopakuje, co zatím neřekl.

Někdy je klidný chod přednášky narušen ještě před vrznutím kliky hlasitým heknutím a dutými údery ve stejném počtu a pořadí, jako je schodů ke dveřím. Pravidelně, asi s desetinným zpožděním, se ozve stejná posloupnost zvuků, ale v jiném odstínu. Matfyzáky lze totiž rozdělit na dvě základní skupiny: skupinu s diplomatickým kufříkem a skupinu s tzv. jednoduchým vybavením: kapesník, plnící pero, tramvajenka, zmizík, dvojlist linkovaného papíru zasunutého do děrného štítku, který je slepen do ruličky. Studenti alternující v první lavici za přednášek doktora Kryla nosí i centrofix fialové barvy, aby si Kryl měl čím opravovat chyby v přednáškách promítaných z meotaru. Druhá skupina je mobilnější, v průměru stihne více přednášek v témže čase, občas i jednu vícekrát, to když dotyčný zapomene, že zde už byl.

Jedinou výjimkou jsou přednášky docenta Pultra, který dopravní ruch rázně zatrhl. Nové příchozí vpouští najednou čtvrt hodiny po začátku a zmešká-li někdo i tuto možnost, nemá prakticky už šanci. Ale po dvou týdnech matematické mozky zvládly i tuto překážku. Všichni přijdou na její začátek a pak v pečlivě nacvičeném pořadí odcházejí. Tady je Pultr bezmocný.

Docela zajímavý byl jeho konflikt s prváky, když suploval diskrétní matematiku. Suchým hadrem rozmazal po tabuli předchozí přednášku a chtěl začít, když vtom se otevřely dveře a vešel opozdilec, za kterým se v zákrytu krčila celá fronta mých kolegů, kteří velmi dobře věděli, co asi bude následovat. Ne však spozdilý prvák. Drze kráčel ode dveří po schodech vzhůru a směle hleděl Pultrovi do očí.

``Nevím, jak doktor Kučera, ale já mám určitou zásadu,'' překvapil ho Pultr, ``počkejte venku!''

Prvák zavřel pusu, položil obě nohy na zem a zatlačil zástup zpět za dveře. Soused nechápavě mrkal v tříčtvrtečním taktu a ťukal si na čelo. Po chvíli mu došlo, že zapomněl položit pero a chytil se za hlavu, takže si inkoust ještě rozmazal po celém obličeji.

Ale to nebylo všechno, tím to teprve začalo. Prvních deset minut se Pultr držel na uzdě. Hlasivky si teprve rozcvičoval. Formuloval větu, že každá hra s plnou informací (to znamená, že soupeři před sebou nemohou nic skrývat) má neprohrávající strategii a snažil se nám to dokumentovat na jednoduchém příkladu, na hře, která se jmenuje Nim -- dva soupeři střídavě umazávají ze sloupečků čárky. Abychom měli úplný obraz o průběhu hry, Pultr počárkoval celou tabuli a ještě zeď vedle a pak už jen plánovitě umazával a oba hráče dokonale simuloval. Chvíli se tvářil jako jeden hráč a chvíli jako druhý a pro krátkozraké toto rozlišení doplňoval ještě hlasovou modulací.

To zatím nechávalo prváky klidné. Někteří se nevázaně bavili, a jen malo studentů ho opravdu sledovalo. Pultr se však mezitím dostal do finiše: ``A co když smažu celé todleto?'', řekl hráč jedna, vzal hadr a hodnou chvíli dováděl po tabuli. To byla chvíle napětí, kdy se zdálo, že přeci jenom vyhraje. Ale hráč dvě už znal odpověď, která měla rázem ujasnit výsledek:

``Ha háá!"'' náhle zaječel Pultr, ``To nám nevadí, my smažeme todle!'' Posluchárnou otřáslo leknutí. Trojice ze zadní lavice chvatně otevřela okno a ještě ho za sebou zavřela. Soused jen hlasitě polkl a zneklidněn se zadíval na prázdné ruce, kterými si doteď přidržoval pero u pusy. Pavel Kess se probudil, zamumlal: ``Já nespím!'', zvedl propisku a znovu opsal celou tabuli. I se siluetou Pultra, který mu část tabule zakrýval. Frolík sedící přede mnou do toho hlasitě funěl a koulel hlavou na všechny strany. Pak se s beznadějí v očích otočil dozadu. Měl zastrčený prst v nose; až po zápěstí, protože mu druhou dírkou zase koukal ven.

Mezitím se ze všech stran ozývalo nesnesitelné hýkání, jak se ostatní prváci snažili napodobit Pultrův přechod do fistule a zpátky. Toto se stalo osudné třeba Petru Vlkovi, který už bohužel jinak nepromluví. A do toho vstoupil zástup opozdilců. Pultr se na ně zle díval: pravým obočím se mračil a levé výhružně pozvedával, ale nikoho tím nezastrašil. Ke konci hodiny už slábnul, přestal být agresivní k příchozím a posléze si jich přestal všímat vůbec.

Pět minut před koncem rozrazil dveře dlouhovlasý prvák. Pultr přerušil již beztak zmatený výklad, zastoupil mu cestu a na vše se důkladně vyptal:

``Co tu chcete?''

``Já jsem přišel na diskrétku, jsem tu snad špatně?'', snažil se přes zábradlí nahlédnout do učebny.

``Ale ta za pět minut skončí!'', nedal se Pultr.

``To nevadí, i to stačí!''

``A nechtěl byste raději počkat venku?'', loudil Pultr.

``Kdepak, zůstanu tady!'', zklamal ho prvák, kolébavým krokem se odpotácel do poslední lavice a vytáhl noviny.


next up previous
Next: Zkusíme zkoušku Up: Poznáte matfyzáka? Previous: Úvod do matfyzáka

Lubos Lumo Motl
Sat Oct 25 23:16:38 EDT 1997