Jiný zdroj vhlédnutí do neporuchových vlastností superstrunných teorií vznikl studiem zvláštní třídy p-brán, zvaných Dirichletovy p-brány, krátce D-brány. Jméno je odvozeno od okrajových podmínek pro konce otevřených strun. Obvyklé otevřené struny mají Neumannovy okrajové podmínky na koncích (derivace je rovna nule), ovšem T-dualita má za následek existenci duálních otevřených strun, které mají Dirichletovy okrajové podmínky (určena hodnota souřadnice na konci struny) pro T-dualizované souřadnice. Obecněji, v teoriích druhého typu může člověk uvažovat otevřené struny s
Taková volba pro konstanty 
naruší Lorentzovu invarianci,
díky čemuž lidi tak dlouho odpuzovala. Řešení zdánlivého paradoxu spočívá
v tom, že konce strun leží na dynamickém p+1-rozměrném objektu -
na D-bráně. D-brány se studovaly už pár let, ovšem jejich význam
vysvětlil Joe Polchinski až letos. Jsou důležité proto, že umožňují studovat
excitace brány pomocí renormalizovatelné dvojdimenzionální kvantové teorie
pole, namísto světoobjemové teorie D-brány samotné, která renormalizovatelná
není. Tímto způsobem se stalo možné počítat neporuchové jevy
užitím poruchových metod! Mnohé z dříve nalezených p-brán jsou
D-bránami. Další jsou spojeny s D-bránami symetriemi duality, takže
i tyto lze dostat pod matematickou kontrolu.