Nakonec jsem rozdelil tento dopis na nekolik casti a v teto jen reknu par veci, ktere citim potrebu rici pri cteni uvodniku (?) I. Havla. Pokud nemate cas na komentare ctenaru, muzete to hned smazat.

Clanek IMH je napsan stylove pekne (nakonec jako obvykle), akorat urcite veci mne pripadaji spise usmevne, zvlaste ono "mysleme trochu na netusene empiricke objevy potomku". To je prece nesmysl, pokud ty empiricke objevy uskutecni az potomci, tak na ne nemuzeme myslet a predem je nejak zarazovat jako argumenty pro nase mysleni ;-). Kdybychom vedeli, jake objevy potomci ucini (mozna to IMH vi) :-), byla by situace jina; pak bychom ty objevy vsak nejspise mohli ucinit uz my. Ovsem v soucasne dobe muzeme pracovat jen s temi empirickymi (i myslenkovymi) objevy, ktere jsou nam zname, tj. ktere ucinili nasi predci a soucasnici! :-)

K me radosti si Ivan Havel take vsiml, ze ve skutecnosti Fialuv pristup neprinesl zjednoduseni, protoze k popisu 3 empirickych jevu pouzil (v uvodu) 3 nove zkonstruovane, cimz poselstvi Occamovy britvy prave moc nenaplnil. :-) Ten clanek pana Havla je pomerne rozumny, az na tu stale opakovanou vyzvu, abychom ponechavali mista pro nove pojmy a teorie, ktere si vynuti budouci zkusenosti. To proste nejde. Kdybych vedel, kde je treba opustit dnesni obraz sveta (nebo M-teorie nebo cekohokoliv) a kde do neho zamontovat misto pro nove pojmy, koncepce a pravidla (a pokud mozno take circa jake), tak to ihned udelam a dostanu treba Nobelovu cenu. ;-)

Ale to je prece prave to, co nevime, a co se dozvime, az kdyz nas k tomu nove objevy privedou! Je scestne tvarit se, ze a priori lze vedet, kde se ma nechat misto pro zmeny. V tomto se prave lide vetsinou myli a diky tomu je veda dobrodruzna! V 18.stoleti treba lide ocekavali, ze museji nechat misto v Newtonovych rovnicich pro jine tvary potencialu nez 1/r. :-) Ve skutecnosti to, cim moderni veda zobecnila tu starou, bylo v necem jinem a mnohem hlubsim. Ovsem to, v cem to bylo, pochopili az moderni fyzici a nikoliv fyzici nebo sefredaktori casopisu v 18.stoleti.

A zadne sebemoudrejsi texty sefredaktoru v 18. stoleti nemohly zakryt, ze tehdy nevedeli, ze budou muset prejit ke kvantove nebo relativisticke fyzice... Vetsina snah opustit nejaky princip tehdejsi vedy a nahradit ho jinym byla montazi trabantu z felicie. Proto kdyz uz clovek tu genialni myslenku, jak postavit teorii relativity ci kvantovou mechaniku (nebo octavii) nemel, tak bylo rozhodne prospesnejsi drzet se jakztakz fungujici vedy a nevytvaret "mista pro budouci objevy" (tj. neodsroubovavat soucastky od te felicie, nerezat je na kusy atp.).

Ano, muzeme experimentovat, vytvaret hypotezy, neboli v me analogii zkouset vymenovat soucastky na nasem vozidle nebo rozdelovat je na mensi soucastky, ovsem za nazor vedy lze prohlasit jen to, co jiz ukazalo funkcnost, neboli v me analogii na dlouhy vylet se lze projet jen s vozidlem, ktere jsme otestovali, ze jezdi.

V minulem stoleti treba bylo zvykem se tvarit, ze je treba ponechat misto pro vylepseni popisu atomu tak, ze pripustime jine nez 1/r potencialy. Ovsem Heisenberguv a Schrodingeruv popis atomu vodiku (a dalsich atomu) naopak ukazal, ze 1/r potencial pro popis atomu je velmi spravny princip, jehoz pravdivost je mnohem dalekosahlejsi, nez si lide mysleli, a ze teorii je treba povysit na vyssi uroven v jinem aspektu.

Stejne tak se dnes mnozi lide tvari, ze prirodni zakony bude treba modifikovat v oblasti tech fenomenu, kde se objevuje zivot, psychika nebo podobne veci, aniz by pro to meli jakykoliv primy dukaz (analogicky treba vlnovym pokusum s casticemi). Ale misto, kde bude treba teorie vylepsit, muze byt naprosto jine. A pokud navic v soucasne dobe nemame zadne prime tlaky pro presvedceni, ze ta ci ona teorie nestaci pro tu ci onu oblast jevu, tak je podle meho vubec neoduvodnene nechavat si nejaka "mista pro objevy potomku".

Ovsem i tam, kde vime, ze nase teorie dokonale nejsou, bychom se meli drzet stavajicich principu do te doby, nez nove ukazi, ze pracuji lepe. Rozhodne bychom se nemeli tvarit, ze opusteni nahodne vybraneho principu dnesni vedy je pravdepodobne krokem vpred! Neni krokem vpred; pravdepodobne je nahrazenim moderni soucastky soucastkou zastaralou, ktere muze zpusobit naprostou nefunkcnost vedeckeho "vozidla". Jen zridkakdy ma nekdo dost stesti a umu, aby opravdu navrhl nejakou soucastku modernejsi a pravdivejsi. Jeji prednosti se obvykle projevi rychle, nikoliv za nekolik staleti, jak by to bylo treba v pripade funkcnosti homeopatie.

Role Occamovy britvy pro nase vozidlo je v poselstvi, abychom neveseli na sve vozidlo tuny haraburdi, ktere jizdu mohou nejvyse zbrzdit nebo zastavit. Zvlaste bychom to haraburdi nemeli hazet do motoru, neboli srdce stavajicich teorii. Pokud chceme nejakou zmenu, nejspise budeme muset postavit motor novy. Ale pozor, mel by jezdit!

S pozdravy
Lubos Motl

Vazeny pane Motle,

dostal jsem kopii Vasi poznamky k memu editorialu o Occamove britve. Jsem rad, ze jste to pozorne precetl, jen bych chtel poznamenat, ze vetou "mysleme trochu i na netusene empiricke objevy nasich potomku" jsem v zadnem pripade nemyslel, ze muzeme predvidat JAKE to budou objevy, nybrz jen, ZE VUBEC nejake mohou byt. O to take v onom priklade slo. Priste napisu "mysleme trochu i na schopnost nasich potomku neco noveho empiricky objevit".

S pozdravem,
Ivan M. Havel

Vazeny pane Havle,

zajiste, pokud pridam k uvodniku toto Vase vysvetleni, tak mohu byt spokojen, nehlede na spokojenost kolegu skeptiku. :-) Take ocekavam, ze pristi generace (a snad i nase) objevi nove veci, nakonec je to asi jeden z hlavnich duvodu, proc do vedy clovek vubec jde. Jen jsem mel obavu, aby z Vasich moudrych slov clovek nedelal zaver, ze je na miste zpochybnit ten ci onen atribut dnesniho pohledu na svet tim ci onim smerem s poukazem, ze prave tim smerem ho pohnou objevy nasich potomku. Nejake zcela nove experimentalni objevy v biologii (nebo jinde) mohou podporit strukturalismus, ale mohou take ukazat, ze Darwinovy principy plati mnohem dalekosahleji, nez se myslelo dosud. Take mohou ukazat ekvivalenci (ci "dualitu") obou pristupu :-). Poukaz na budouci pokroky nemuze byt a priori argumentem ani pro jeden smer, rekl bych, dokud ty pokroky neuvidime.

Jiste je moudre a uzitecne byt si vedom toho, ze kazda konkretni teoreticka konstrukce dneska muze byt v budoucnu opustena, predefinovana, rozdelena, upresnena nebo sjednocena s jinou. Ale dokud nemame uceleny obraz toho, jak to spravne udelat, ty sroubky z auta bychom odsroubovavat nemeli, ackoliv tusime, ze drzi neco, co bude nekdy nahrazeno.

Ale uz bych si mel prestat dovolovat Vase nazory hodnotit, protoze jsou jiste podporeny prinejmensim vetsim mnozstvim studia a casu. Ve mne tedy obcas mohou Vase texty vyvolat nesouhlas, ale vzdycky si je rad prectu a zaroven citim, ze i Vy jiste prinasite gramotne verejnosti jakesi dusevni obohaceni smerem, ktery muze byt chapan jako spolecensky pruchodne maximum.

S pranimi uspechu
Lubos Motl

OK, a prave tak jsem pochopil take-home message pribehu z Fialova clanku: neosekat si Occamovou britvou predcasne vsecky ostatni vetve jen proto, ze se jedna z nich v danou chvili zda nejjednodussi.

Ivan M. Havel

Dobreho dne,

dobre, s tim souhlasim, ale porad mam tendenci rici, ze tam zadna jina vetev neni, dokud se neobjevi... Nebo aspon nelze souhlasit s tim, ze po tech jinych vetvich lze lezt stejne dobre jako po starych, dokud se uspesne neotestuji... Ten, kdo rika, ze ta ci ona vetev bude nahrazena (v nami srozumitelne budoucnosti), se myli mnohem pravdepodobneji nez ten, ktery na ni (a kazde jine stare vetvi) dogmaticky trva, rekl bych.

S pozdravy
Lubos